Bezpečná jízda není jen otázkou obutí kvalitního vzorku, dobře seřízených brzd a dolití směsi do ostřikovačů. Auto se skládá z mnoha komponentů, jejichž špatný stav může při cestování představovat riziko. Jedním z nich je i stabilizátor, který bývá řidiči často podceňovaný. V tomto článku se dočtete, jak funguje i kdy zbystřit, aby nedošlo k maléru.
Poškozený stabilizátor zhoršuje ovladatelnost vozu a má vliv i na nerovnoměrné sjíždění pneumatik.
Z hlediska konstrukce není stabilizátor nijak složitá součástka, ale jeho poškození může z vašich cest udělat nepříjemný zážitek. Jedná se o prvek zavěšení kol, díky němuž auto na vozovce drží stabilitu. Montuje se většinou jen na přední nápravu, protože je víc zatěžovaná, a skládá se ze:
Hlavní úlohu plní stabilizační tyč, na kterou se při jízdě přenáší pohyb kol. Při jejich rozdílném zdvihu se tyč natáčí a vyrovnává každou stranu vozu na stejnou úroveň, čímž reguluje i náklon vozu. Pokud tedy najedete na nerovnost a jedno kolo se vychýlí, tyč zajistí, že podobným způsobem zareaguje i druhé kolo. Stejně tak je to při jízdě do zatáčky, kdy se těžiště přenáší na vnější stranu. Výsledkem je lepší stabilita na cestě i vyšší jízdní komfort.
Neméně důležitou roli hrají i tyčky stabilizátoru. Spojují stabilizační tyč se vzpěrami zavěšení kol a tlumí síly způsobené jízdou po nerovnostech. Jejich součástí jsou kulové čepy, které zajišťují potřebnou volnost pohybu. Tyčky musí mít nastavený správný točivý moment, jinak se můžou předčasně opotřebovat, nebo dokonce ulomit.
Mnoho našich silničních úseků je stále v tristním stavu a podvozkům aut dávají co proto. Kromě špatné geometrie je důsledkem i opotřebení částí zavěšení kol, stabilizátoru nevyjímaje. Jestliže je poškozený, pocítíte to ve změně jízdních vlastností vašeho vozu, především tak, že:
Není to sice důvod k panice a vozidlo nemusíte ihned odstavovat u krajnice, v každém případě byste ale měli co nejdřív navštívit autoservis. Bez včasné výměny poškozených částí stabilizátoru totiž nebude kontakt s vozovkou ideální, bude se zhoršovat ovladatelnost při brzdění i v zatáčkách a může docházet k rychlejšímu opotřebení pneumatik a kroucení karoserie.
Za vadnými tyčkami stabilizátorů můžou stát „jen“ poškozené gumové manžety nebo těsnění na kulových čepech.
Stabilizátor není díl, bez kterého by auto nebylo schopné provozu. Důkazem jsou starší modely off-roadů (ale např. i Honda Civic z let 1991 až 1996), u nichž absence stabilizátoru umožňovala vzájemný protipohyb kol na nápravě a řidiči tak poskytovala větší jízdní komfort při jízdě nerovným terénem. Z hlediska bezpečnosti je ale taková konfigurace vozu rizikem při rychlém průjezdu zatáčkou, protože by se mohl převrátit. Dnes byste tedy auto bez stabilizátoru pořídili jen stěží.
S vývojem technologií došlo i k posunu od klasických stabilizátorů, nejdříve k aktivně odpojitelným. Ty na silnici pracují na principu klasických, po najetí na nezpevněný úsek je možné je tlačítkem vypnout. Dojde při tom k přerušení levé a pravé strany stabilizační tyče, které se sbíhají v elektrohydraulické zubové spojce.
Do současných moderních vozů ale výrobci montují čistě aktivní stabilizátory, které zlepšují jízdní dynamiku v přímém směru i ovladatelnost v zatáčkách. Díky tomu, že aktivně vyvažují síly působící na karoserii, se auto méně naklání. Stejně jako aktivně odpojitelné, jsou konstrukčně rozdělené na dvě části a ovládají je elektrohydraulické nebo elektrické jednotky.
Slyšíte při jízdě klepání? Nečekejte, až se stabilizátor „utrhne“. Navštivte náš opavský autoservis, kde poškození přijdeme na kloub a během minuty odhalíme i chyby v geometrii.
Zdroj fotografií: Depositphotos.com