Cestování na motorce je úžasný způsob, jak utratit peníze a stát se bohatým, říká Dalibor Hrbáč

Cestovatel a člen opavského AZ pneu moto teamu Dalibor Hrbáč má za sebou dlouhou a pestrou motorkářskou kariéru. Od první jízdy na Jawě 20 Pionýr v 9 letech přes závodění na enduru až po cestování exotickými destinacemi na různých strojích. V tomto rozhovoru vám odkrýváme jeho příběh, zážitky a plány do budoucna.

Na dlouhých cestách je pro Dalibora největší odměnou poznání odlišných krajin a kultur. Na fotce dechberoucí výhledy v Íránu.

Dalibore, kdy poprvé jste sedl na motorku a co vás motivovalo se tomuto koníčku věnovat?

Poprvé jsem se svezl v 9 letech na Jawě 20 Pionýr. V té době jsem hlouběji neuvažoval, že bych se tomuto sportu mohl aktivně věnovat. Pravidelně jsme ale s otcem chodili na MX závody. Ať už se jednalo o Opavskou sopku v Oticích nebo bývalou autokrosovou trať v oblasti Svaté Anny, byla to pro mě příležitost svézt se na motorce bez řidičáku. Asi tak se ve mě vášeň pro motorky začala probouzet.

Můžete nám přiblížit, jak jste se vyprofiloval od těchto začátků k cestování na motorce?

Když mi bylo 12 let, dostal jsem v nákupní tašce od kamaráda mého otce rozebraný motor z Jawa 555. Starší soused mě naučil, jak motor složit. K tomu mi pak otec převařil starý rezavý rám a můj první motocykl byl na světě. Do roku 1989 jsem cestoval pouze po naší vlasti, hlavně na motorkářské srazy.

Největší událostí ale vždycky byly cesty na Velkou cenu do Brna, kterým předcházela několikadenní příprava. Vyjížděli jsme v početné skupině a obvykle nás zbrzdila nějaká závada na motorce, většinou už kousek za Opavou. Na brněnský okruh jsme pak přijížděli často pozdě v noci.

V roce 1999 jsem si pořídil první enduro Honda XL 600R, zkusil pár závodů a tak jsem si potvrdil, že enduro je pro mě ten správný směr.

Na jakých motorkách momentálně jezdíte a na které z těch, které už nemáte, rád vzpomínáte?

Na cesty směr Pamír mám Beta 4.0 ALP. Je to jednoduchý, vzduchem chlazený stroj o objemu 350 ccm, který vychází ze staré Suzuki DR 350. Beta je momentálně zaparkovaná v Jerevanu, odkud budu začátkem května pokračovat za Kaspické moře. Na cesty s návratem domů používám Honda Africa Twin CRF 1000L a na enduro závody KTM EXC 350 SixDays.

Co se týče minulých motorek, rád vzpomínám na všechny. Každá totiž měla svůj příběh, kouzlo a důvod, proč jsem si ji pořídil. Vypíchnu tedy čtyřtaktní Jawu 500 OHC s kroutícím se rámem. Pak Hondu CBR 900 RR, kterou jsem si pořídil v roce 1994 a která v té době byla naprosto nadčasová. Nebo Dněpr 11 se sajdkárou, který nastartoval i v největších mrazech. A určitě nemohu zapomenout na Yamahu V-Max 1200. Za ta léta by se dalo vzpomínat dlouho, třeba i na Husqvarnu TE 610, která uměla „spolknout“ celou nádrž za 65 km.

Kterou značku pneumatik preferujete?

To záleží na typu motorky. Například na Betě mám pneumatiky Mitas.

Jakou motorku byste doporučil svým kolegům cestovatelům?

Ze zkušeností můžu říct, že čím méně elektroniky, tím lépe. Takže třeba Royal Enfield Himalayan.

Co údržba motorek? Zvládáte všechno sám, nebo s nimi jezdíte do servisu?

Sám si dělám jen běžnou údržbu motorek. S odbornějšími věcmi jezdím za kamarádem „Huidou“ do Žimrovic.

Dalibor ujel za 2 roky z Opavy do Iránu cca 12 tisíc kilometrů. Letos plánuje přidat dalších 6 tisíc až k hranicím Kyrgyzstánu.

Nyní se zaměříme na Vaše cesty za poznáním. Co Vás na nich baví a co Vás na těchto dobrodružstvích v jedné stopě láká nejvíc?

Cestování na motorce je pro mě způsob, jak svobodně prozkoumat nová místa, poznat odlišné kultury i místní obyvatele. Spíte na úžasných místech, ochutnáváte skvělé jídlo, můžete si udělat vlastní názor na danou zemi… To vše k tomuto životnímu stylu patří. Největší odměnou jsou pak nová přátelství a vzpomínky na celý život.

Jak své cesty plánujete a jak se na ně připravujete?

Hodně čtu, takže inspiraci na cesty nacházím v knihách a cestopisech, pomocí geocachingu, dohledávám si informace na internetu. K samotnému plánování trasy používám program MapSource, který mi umožňuje vytvořit si vlastní mapu s body zájmu, trasami a trasovými body. Tuto mapu pak přenáším do GPS zařízení Garmin Oregon, které mi slouží jako navigace a záznamník cesty.

Před každou cestou samozřejmě kontroluji stav své motorky, zda je vše v pořádku, zda mám potřebné náhradní díly a nářadí. Osobní věci se snažím balit efektivně, aby byla cesta co nejpohodlnější. A je také potřeba udržovat kondici na motorku, i mimo sezónu. Takže když nejezdím na motorce, vyjedu na kole, chodím i na kruhový trénink. V zimě vyrážím do běžkařské stopy.

Není potřeba více vysvětlovat, proč si Dalibor zamiloval gruzínskou vesnici Omalo. Foto s expedice Pamír 2022.

Když Vás zastihne technický problém nebo komplikace s počasím, jak se s tím vyrovnáváte?

Jsem optimista, takže s klidem a rozvahou. Někdy je to otázka improvizace, někdy otázka trpělivosti. Vždy se snažím udržet si dobrou náladu a věřím, že na konci všechno dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo, tak to potom ještě není konec.

Máte k tomu nějaký úsměvný zážitek?

Vždycky, když se odhodlám obléct si pláštěnku, většinou přestane pršet.

Jaké jsou Vaše oblíbené země a které považujete za nejzajímavější?

Oblíbených destinací mám více. Z těch blízkých je to Balkán – Černá Hora, Albánie, Makedonie a obzvlášť pak Bosna, kde jsem jel dvakrát rally. Z těch vzdálenějších pak Ho Chi Minhova stezka v Laosu, kde mě okouzlila jízda džunglí, čajové plantáže na Srí Lance nebo Gruzie a Írán, kde jsou milí a pohostinní lidé. Dech mi sebralo pohoří Kavkaz a nesmím zapomenout ani na krásy Ukrajiny, Čečny, Dagestánu a Arménie.

Z těch nejzajímavějších cílů bych vyzdvihl Kurskou kosu, Karélii, Murmansk a Laponsko, kam jsem ale jel autem. Na motorce pak Podkarpatskou Rus, tzv. silnici smrti Bayburt D915 v Turecku, Omalo v Gruzii, cestu po Íránu nebo současnou výpravu po Hedvábné stezce.

Bosna nabízí spoustu krás. I proto patří mezi Daliborovy oblíbené cíle.

Co Vás přimělo vydat se letos až k hranicím Kyrgyzstánu?

Především historie. Mezopotámie, řeka Eufrat, Persie, Hedvábná stezka… Je úchvatné vidět, kudy kráčely dějiny.

Jaké jsou vaše plány do budoucna v oblasti moto cestování?

Konkrétní cíle ještě nemám, určitě to bude ale někam na východ. Vše se však bude odvíjet od mého zdraví, kondice mých motorek i politické situace. V každém případě se už teď těším, že zase potkám pohodové lidi, kteří ve mně zanechají vzpomínku na celý život.

Musíme se také zeptat na AZ pneu moto team. Kdo nebo co Vás přimělo stát se jeho členem a co považujete za největší přínos této spolupráce?

O možnosti členství v AZ pneu moto teamu mi řekla kamarádka Míša Tajovská, která pracuje pro AZ pneu. Tuto nabídku jsem přijal. Přínosy spolupráce na obou stranách vyhodnotíme časem, zatím je tento projekt na svém začátku. V každém případě je ale skvělé být součástí úzké skupiny nadšenců, kteří sdílejí stejnou vášeň pro motorky, ať už na profesionální nebo amatérské úrovni. Máme se navzájem rozhodně o co podělit.

Máte nějakou radu na závěr, kterou byste dal začínajícím motorkářům, kteří se rozhodnou objevovat svět?

Cestování na motorce je úžasný způsob, jak utratit peníze a stát se bohatým. Bohatým na zážitky, zkušenosti, vzpomínky i přátele. Proto neváhejte a vyražte na cestu, která vás bude inspirovat a naplňovat.

Děkujeme za rozhovor.

Hledáte moto pneumatiky, které vás dovezou i do toho nejvzdálenějšího koutu světa? Vyberte si u specialistů na moto pneu a nešlápnete vedle.

 

Vybrat kvalitní moto pneu v AZ pneu

 

Zdroj fotografií: archiv Dalibora Hrbáče